Dech je to, co si uvìdomuješ
stejnì jako, bolest svou
i nìkoho druhýho
tváøíš se, že nic
a pøitom všechno
Hnis a smrad, šílenství
nahlodaný kosti, tvejch myšlenek
Svìtlo je bílé nebo žluté
nevím, asi je bez barvy
ne, nìkdy je žluté jindy èerné
vždy je to stejnì jedno
Èeho se bojíš, to kdyby jsi vìdìl
smrt, prázdnota, nic
to jsou jenom pojmy
v prostoru èasu
jak zvláštní, tvùj èas je uzavøen
Chodíš do práce a z práce
takovej divnej kolobìh
vèera sis objednal místo
v rodiným hrobu
není to pøíliš brzy
Hnis a smrad, šílenství
nahlodaný kosti, tvejch myšlenek
