Lež je prý krásní, když uchrání
lásku tvou
pravda prý bolí
tiše zùstává
v sobì ji nosíš
bojácnou a sobeckou
láska když padá
kus tebe s ní odchází
Tak koneènì vnímej
a pak možná uslyšíš
její hlas jak šeptá
zùstaò mùj
už nemohu dál,
nemohu dál takhle žít
sám sebe ztrácíš
zapomínáš snít.
Malovat obraz
co bolest její utiší
v pastelových barvách
ktyrý získává
pak na nìj prach sedá
na to už èas nezbývá
vím je ti drahej
tak hádej, kdo ti øíká
kdo ti øíká
Na moment
na moment vzdej a nech unášet se mnou
Na moment
na moment vzdej a nech unášet se mnouNa moment
Na moment
na moment vzdej a nech unášet se mnou
Na moment
na moment vzdej a nech unášet se mnou
Na moment
na moment vzdej a nech unášet se mnou
Na moment
na moment vzdej a nech unášet se mnou
