Na velikém kopci, stála malá lavička. Na velikém kopci, pod jabloní. A já tam chodil, když jsem ještě býval, plný iluzí. Bylo to místo, k odpočinutí. Bylo to místo, k odpočinutí. Bylo to místo, k odpočinutí, k meditování. Sedával jsem na ní, když padali chrousti. Sedával jsem na ní, když padal tichý déšť. Černá byla noc a vesmír dole svítil údolím. Bylo to místo, k odpočinutí. Bylo to místo, k odpočinutí. Bylo to místo, k odpočinutí, k meditování. Lavička už nestojí, vzal ji hurikán. Jednoho dne přiletěl a vzal ji bůhví kam. Kování a fošny vzal a zbytek pobořil, pobořil. Bylo to místo, k odpočinutí. Bylo to místo, k odpočinutí. Bylo to místo, k odpočinutí, k meditování. Není ani jabloň, je jen holina. Pod holinou v dolině beton rutina. Tak si beru deštník a židli skládací, skládací. Ja. Na moje místo, k odpočinutí. Na moje místo, k odpočinutí. Na moje místo, k odpočinutí, k meditování. Na moje místo, k odpočinutí. Na moje místo, k odpočinutí. Na moje místo, k odpočinutí, k meditování o sobě samém.