Zastav èas, klany zavøeli do klecí Pøešel mráz a zvony šílenství doznìly Ve válce s depresí Snažím se vidìt skrz prázdné pohledy tam kde se skuteènost ztrácí v temnotì a nekoneèné sny zaèínají vládnout. Má duše je zmrazena a tìlo slabé, inteligence nìmá. Zùstanu sám. Uèím se pravidla tý jejich ukrutný hry. Tak zabte ty prasata! Ještì je slyším kvièet! Každou noc vidím skrz oèi šílence a vládnu tvrdou pìstí. Nechte mì zapálit oheò! Kapky hadího jedu stékají do èerstvých ran v mém odumírajícím mozku žijícím ze zvuku elektrický kytary. Zbývá už jen natáhnout do skla a upadnout ve smrtelném spánku.