Lodička pluje po Labi a kolem samé Polabí, a kolem samé zahrady s dědečkem Řípem za zády. Lodička pluje po vodě v tichoučké mírné pohodě, a když se k břehu přiblíží zahradu Čech si prohlíží. Ach to je krásy, to je vůní, obzory dálka opíjí, vysoké nebe v hloubce tůní, Mělnickým vínem připíjí, země je štědrá, volně dýchá, barevnou náruč otvírá, široké Labe nepospíchá a sluncem oči přivírá. Na lukách tančí motýli, stébla se vánkem nachýlí, když kdesi v dálce pod strání nákladní vlak si uhání. Stromy se vždycky po roce sklánějí tíhou ovoce, když podzim barvy namíchá a rána mlhou zadýchá. Po řece plují spousty lodí jak po veliké dálnici, naloží všecko co se hodí a jedou k státní hranici, hranice řekne račte dále a závora je nahoře a lodi potom plují stále po velké řece do moře. Když vracejí se po Labi, sirénou zdraví Polabí, ty břehy samé zahrady s dědečkem Řípem za zády. Břehy jim zvolna pokynou laskavou rukou máminou, a vůní kterou rozdává zahrada Čech jim zamává, a vůní kterou rozdává zahrada Čech jim zamává.