Tam za městem, kde končí trať a tramvaj otáčí,
a trčí jen pár stavení a kvete bodláčí,
je kopec a tam pod kopcem a snad i ještě níž,
ohrada je dřevěná a za ní měl kluk skrýš, tajnou skrýš.
Ten kluk přepral i přesilu, když důvod pro to měl,
čmáral křídou po domech a rozbil spoustu skel,
jen nerozumněl dospělým a slovům nesmíš smíš,
tak utíkal až za město - měl za ohradou skrýš, tajnou skrýš.
Toužil létat ke hvězdám a ještě dál,
létat volně jako pták, ten kluk si tenkrát přál.
Já znám to místo za městem bývalo překrásný,
kam utíkal kluk před trestem a sníval svoje sny,
dnes bloky domů stojí tam, město se rozpíná,
a jestli vás to zajímá ten kluk to byl jsem já, to byl jsem já.
Toužil létat ke hvězdám a ještě dál,
létat volně jako pták, ten kluk si tenkrát přál.
