Piju Dál

Bylo to jednou ráno, sebe právì vzbudil jsem 
do prázdna zase koukám, kde to asi jsem 
jsem doma, ležím tady sám 
kde jsem vèera veèer byl, to já pøece dobøe vím 
do rukou láhev beru, kocovina zase øádí 
kocovina øádí dál, tak piju sám 
celej život jsem se snažil, abych k nìèemu byl 
a aby po mnì kousek aspoò nìèeho zbyl 
marná je však moje touha, když tìžkej osud mám 
a tak mùžu jen to jedno: 

Ref.: Já piju dál... 

Bylo to jednou ráno... 

Ref.: Já piju dál... 

Jedno horký ráno do hospody zas jsem šel 
abych se tam s partou známejch, jó, opìt sešel 
my si tam rozumíme, protože stejnej osud máme 
když nìkdy koukáš oknem, jak lidi nìkam spìchaj 
chce se ti vybìhnout ven a øíct, a toho nechaj 
ale ten, kdo chvíli stál, už stojí dávno opodál 
Jaká je však lidí touha, když nevìdí, co chtìj 
tak jim øekni tøeba: "hej, tak se mìj!" 
ty už víš, jak to konèí, poznal jsi to sám 
jenom se pousmìješ a øekneš: "já piju dál" 

Ref.: Já piju dál... 

Jaká je však lidí touha...